Články


Německý ovčák - historie plemene

2011-04-13 Přečteno: 2 890x

Německý ovčák - historie plemene

Psi obecně

Již v dávných dobách byl pes vítaným společníkem člověka, hlavně z toho důvodu, že pomáhal člověku lovci při stopování a zabíjení kořisti. Člověk mu na oplátku poskytoval potravu a přístřeší. Později, když se člověk již nemusel cíleně zabývat lovem, začal brát více zřetel na útočné a obranné povahové rysy psů.

Se začínajícím zemědělstvím bylo velmi důležité, aby pes plnil také úlohu ochránce. Proto byl tehdy započat vývoj specializovaných plemen, která se řadila do dvou základních skupin: plemena loveckých psů a pasteveckých psů. Velké množství plemen pasteveckých psů zajišťovalo ochranu stádům dobytka i samotným pastýřům.

Ovčák v Německu

Tam, kde leží dnešní Německo, existovaly po staletí místní druhy ovčáckých psů. Jejich charakteristiky, co se stavby těla týče, se lišily v závislosti na terénu a pohybových nárocích na ochranu stáda.

V hornatých částech na jihu Německa se vyvinul otužilý pracovní pes, který doprovázel stádo pohybující se nahoru a dolů po strmých svazích. Měl velmi pevné kosti a vhodné zaúhlení předních končetin.

V rovinách severní části Německa bylo zapotřebí spíše atletického typu psa, který by měl dlouhý krok a byl schopen vytrvalého pobíhání po rozlehlých pastvinách. V těchto místech bylo velmi málo přírodních překážek, a tak zde poprvé vznikla potřeba tzv. „živé ohrady“, tedy psa, který by udržel velké stádo pohromadě a zároveň jejho chránil před útočníky zvenku.

Duryňští ovčáci

V 19. století našeho letopočtu v Německu velmi vzrůstal zájem o místní ovčácká plemena. Chovatelé z Württembergu, kteří byli převážně pastevci či farmáři, hledali na severu země, přesněji v Duryňsku psy, kteří by mohli zlepšit vlastnosti jejich psích chovů. Jednalo se především o držení uší a zbarvení srsti (velmi ceněna byla jejich vlčí, šedá barva a mimořádný temperament a radost ze života, proto byli vybírání pro kombinace s rozvážnějšími jižními typy psů). Délka a struktura srsti nebyla vázána na určité oblasti, a proto se dnes objevují nejrůznější varianty, včetně dlouhosrstých ovčáků.

Organizace SV

Dne 22. Srpna 1899 byla založena organizace SV (Der Verein für Deutche Schäferhunde), která se později stala největší světovou organizací zabývající se jediným psím plemenem. Prezidentem této společnosti se stal kapitán jezdectva Max von Stephanitz. Tento muž měl snahu najít pro německé ovčáky nové uplatnění, neboť to staré se v důsledku postupné industrializace a odklonu od života na venkově ztrácelo. Měl za to, že pokud má plemeno přežít, je třeba spojení nejlepších charakteristických vlastností psů severních a jižních oblastí a definování přesného typu „národního“ ovčáckého psa.

Jednoznačně nejvýznamnějším rysem, který tímto spojením vznikl, byl ochranný instinkt známý ze způsobu, jakým v minulosti ovčáčtí psi chránili stáda před útočníky. Tato vlastnost, kterou Němci nazývají Kampftrieb, zahrnuje nejen schopnost ale i touhu ochraňovat (jedná se jak o aktivní a útočné schopnosti, tak i o schopnosti pasivní a obranné).

 První Německý ovčák

Prvním známým Německým ovčákem byl Hektor Linksrhein. Pan Stephanitz jej získal z chovné stanice Sparwasser a přejmenoval jej podle systému svého vlastního chovu na Horanda von Grafrath. Tento pes byl jako první zapsán do nové plemenné knihy organizace SV, Zuchtbuch für Deutsche Schäferhunde. Horand měl kohoutkovou výšku 61-62cm, silné kosti, dobré linie a ušlechtile tvarovanou hlavu.

Nejznámějším Horandovým synem byl Hektor von Schwaben.

 

Autor: Aliwella

Zdroje:

  • Roy a Clarissa Allanovi - Německý ovčák

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie


Články